Historie

Těmito slovy popisuje Robert Rosenberg svůj vlastní život. Text je převzatý z jeho oficiálních stránek.

Ahoj
Myslím, že už mě plno z vás někde vidělo a o mě slyšelo. Někdy to byla pravda a někdy jsem se z doslechu o sobě dozvídal fámy, které mi často připadaly tak neskutečné jako příběhy barona Prášila. A tak jsem se rozhodl, že spustím svoje vlastní stránky, na kterých budu o sobě psát, kde se lidé budou se mnou stýkat a kde mě i uvidí.
Nejdříve bych tedy dal na pravou míru základní informace o mé osobě.
Jmenuji se Robert Rosenberg a nemám žádnou uměleckou přezdívku. Je to i proto, že jsem neměl nikdy problém s tím, že bych se za to, co dělám, styděl, právě naopak. Narodil jsem se v Trutnově 6. března roku 1975. K této informaci mě nenapadá nic, co bych dodal. Jo snad jen to, že mám výuční list jako automechanik. Chodil jsem na učňák do Ústí nad Orlicí. Při dojíždění jsem se bavil tím, že jsem si v autobusu vyhlídnul holku a začal jsem ji přemlouvat. Většinou se mi to povedlo. To je snad nejhezčí, co si z toho období vybavuji. Jo a ještě mám před očima moje prázdniny, když mi bylo šestnáct. To jsem měl 57 holek za 64 dní.
Když jsem se dostal do puberty, věděl jsem, že musím odejít z domu a žít tak, jak chci já. Odjel jsem do Prahy, kde jsem se potloukal a protloukal, jak se dalo. Dokonce jsem nějakou dobu bydlel v kanálu s bezdomovcema. Bylo to docela drsný období. Ale naučil jsem se tenkrát mnoho důležitých věcí. Poznal jsem hlavně to, že se na tomhle světě musím spoléhat jen sám na sebe. Nakonec jsem se dostal do krizového centra pro mládež na Proseku. To mi pomohlo postavit se na vlastní nohy. Tam jsem na nástěnce našel, že MC Donalds hledá lidi. A tak jsem šest měsíců makal jak šroub, a dokonce mě vyhlásili dvakrát zaměstnancem měsíce. Posléze jsem dostal kontakt a začal jsem tancovat v klubu Radost FX. Hodně mě to bavilo a Radost byla prvním klubem v Praze, ve kterém se hrála elektronická hudba a všechno to moderní a nové se scházelo právě tam. Při jedné své produkci jsem se setkal s fotografem Robertem Vanem, který mě požádal, jestli bych mu nepózoval. Já osobně obdivovatel mužských těl nejsem, ale Robert Vano je velmi zajímavý člověk a jeho práce snad ještě víc, takže jsem s jeho nabídkou souhlasil. Psal se rok 1993 a nějak se vyskytla možnost zúčastnit se konkurzu na natáčení pornofilmu. Jako kluk, abych se v téhle branži prosadil, nebo spíš, abych se vůbec mohl castingu zúčastnit, musel jsem s sebou přivést dívku. No jediného, koho jsem sehnal, byla moje holka, a scéna byla já, cizí herec a ona. Nakonec herec odpadnul a produkce viděla, že jim přišel kluk, který má úspěšnou porno dráhu před sebou. Musím ještě zdůraznit jednu skutečnost. Byla doba, kdy žádná Viagra ještě neexistovala, takže herců s erekcí bylo jak šafránu a měli cenu zlata.

Moje koníčky
Kromě mojí práce mám dva velké koníčky.
Jedním z nich je box. Víte, hodně lidí si myslí, že tenhle sport je jen „banda tupounů, co do sebe mydlej hlava nehlava.“ Jako kluk jsem přímo hltal knihu „Černý trůn,“ která psala o historii největších boxerů od Johna Sullivana po Mohameda Aliho. Taky filmy s Rockym byly tenkrát mojí potravou. Do pytle jsem začal mlátit ve čtrnácti letech v karate klubu Trutnov. Na učilišti jsem se také poznal s jedním z největších současných českých kaskadérů Radkem Brunou. K vrcholovému boxu jsem se ale dostal až v Praze. Box miluji a pro udržení kondice je daleko lepší než běhání v parku nebo honění bicáku před zrcadlem někde v nějaké propocené tělocvičně. Tenkrát ještě fitka, na která jsme dnes zvyklí, ještě nebyla. Box, to je jako matematika, musíte u toho hodně přemýšlet, jinak brzy padnete k zemi jak podťatý strom. Boxoval jsem aktivně za SKP Hradec Králové. A dodnes aktivně trénuji, i když nezávodím. Důvodem, proč jsem aktivní činnosti nechal, byla moje práce a také těžká autonehoda. O té se rozepíšu později.
Dalším velkým koníčkem jsou motorky. Víte, myslím si, že to je asi tak, že když zmizely koně z cest a silnic, tak se musela vymyslet motorka. Sedět na dvou kolech v helmě a výstroji, to je jako být středověkým rytířem. Cítit sílu stroje a být volný jako pták. A máte hodně dobrých kamarádů, co sdílejí podobné životní hodnoty jako vy. První motorku jsem si koupil na počátku devadesátých let za svoje první větší peníze, co jsem vydělal v porno průmyslu. Musím říct, že moje láska jsou Harley-Davidson. Jednu takovou svou lásku jsem zdemoloval při již zmíněné autonehodě. Před osmi lety jsem jel po Kolbenově ulici v Praze a doslova mě sestřelil 83 letý řidič. Skončil jsem v nemocnici se sedmi zlomeninami lebky. Naštěstí jsem se z toho dostal, i když jsem doslova utekl spalovači mrtvol z jeho roštu v krematoriu.

Můj penis
Tak myslím si, že o něm koluje hodně různých zvěstí. Tak příroda mi nadělila 24,5 cm. Nepoužívám žádné přípravky na erekci. Prostě jsem jeden z mála nadsamců, co můžou pořád do vyčerpání. Víte, ono to zase není jen tak, tam dole můžete, a často tělo už to nezvládá. Také jsem se dozvěděl, že se šíří fámy, že mám kapavku či jinou ošklivou pohlavní nemoc. Nemám. A chci tady na těchto stránkách každý měsíc aktuálně otisknout kopii mého vyšetření na HIV a ostatní svinstvo. Lidi přemýšlejte. Kdybych něco takového měl, asi bych brzy v mém businessu skončil.

Žaneta
Před více než ctyrmi lety jsem se při natáčení potkal se sympatickou a velmi zajímavou osůbkou. Chvíli jsme se scházeli, a pak jednoho dne zazvonil zvonek u mých dveří, a tam stála Žaneta s kuframa, a že nemá kam jít a jestli by u mě mohla na pár dní zůstat. Tak mě to překvapilo, že jsem na to kývnul. To jsem netušil, že už neodejde a můj život se změní. Žaneta se stala mým životním partnerem. I když mě někdy děsně štve, myslím si, že lepší partnerku bych v našem oboru těžko hledal. Víte, najít si někoho v porno průmyslu je velmi těžké a partner mimo něj je téměř nemožný. Žaneta řídí naši společnost, stará se o chod domácnosti, o naše pejsky, hady, papoušky a tak. Nikdy spolu na natáčení nevystupujeme. To je pravidlo, které nehodláme porušit.

Svatba
Moje žena vyrůstala v katolické rodině, a tak jsme si řekli, že pro její rodinu by bylo hezké mít tradiční veselku v kostele. Tak jsme několik měsíců chodili na faru na tu manželskou přípravu. Pravda, často to bylo tak, že jsem dotočil nějakou scénku s holkou, rychle se převléknul a jelo se do kostela. Několik dní před již předem zajištěným obřadem však přišlo od nějakého dobrého anonymního přítele na Žanetu udání, a celá naše svatba se začala probírat až ve Vatikánu. A Svatá stolice, záhada proč si tak říkají, rozhodla, že jsme pro církev nepřijatelní. A tak jsme měli občanský sňatek, na kterém se sešlo plno našich kamarádů a byla to opravdu sranda a svatební noc jsme si užili na super swingers party.

Moje práce
Když tak nad tím přemýšlím, účinkoval jsem tak ve víc než 2500 filmech. Měl jsem tak 4000 holek a žen. To teda nepočítám jen kolegyně z oboru. Když jsem začínal, dělal jsem v Čechách pro Bohem production. Následovaly nabídky po celé Evropě i USA, že jeden čas jsem byl opravdu na roztrhání a produkce se o mě doslova praly. Před třemi lety jsem se rozhodl, že začnu sám produkovat, a založil jsem spolu se Žanetou Rebel Company s.r.o. Naše produkce je zaměřena téměř výhradně na americký trh. Naším největším klientem je společnost BangBros, jejiž stránky si denně prohlédne šest až devět milionů lidí. Připravuji několik velkých projektů, takže se máte na co těšit.